Zřejmě jste ji zachránila před kapačkama
"Zřejmě jste ji zachránila před kapačkama." Těmi slovy mě pochválila naše dětská doktorka, když jsem jí vyprávěla o "epidemii", která nás postihla na dovolené. Moji holčičku vlastně zachránil můj selský rozum a KOJENÍ.
Byli jsme tenkrát na táboře rodin v Jižních Čechách. Na spaní ve stanu, vaření na ohni a na polní podmínky jsme zvyklí. Ostatně, pro dceru to nebylo poprvé, i když byla ještě maličká, byly jí dva roky a čtyři měsíce. Počasí bylo krásné, užívali jsme si sluníčko a sucho (po povodních z předchozího roku obzvlášť vítané). Jenže brzy se nám to začalo zajídat. Srpnová vedra byla čím dál horší. 35°C ve stínu, když k tomu vaříte na otevřeném ohni, to není nic moc.
Přímo v místě není zdroj pitné vody a tak jsme tehdy dováželi pitnou vodu v barelech z pramene asi tři kilometry vzdáleného. Jenže takový barel, byť je čistý a na pitnou vodu stavěný, je vlastně zároveň past. V těch vedrech se zřejmě v přírodním zdroji vody přemnožily nějaké bakterie. A barely se v tom vedru staly skvělou líhní.
Ale nejdřív jsme samozřejmě nevěděli, co je zdrojem nákazy. Infekce putovala táborem záhadným způsobem. Čekali jsme, že děti, které si hrály spolu, onemocní brzy po sobě. Ale žádnou takovou souvislost jsme nevypozorovali. Nedělali jsme si moc velké starosti, každé dítě mělo na táboře svoje rodiče a nebyl problém izolovat nemocné dítě od zdravých. Přesto se nemoc šířila divně na přeskáčku a postihovala i dospělé. Pak už bylo očividné, že se nemoc nepřenáší z člověka na člověka.
Postupně onemocněly skoro všechny děti (s výjimkou jednoho tříměsíčního), ale taky se rychle uzdravovaly. Průběh nemoci byl u nich takřka totožný. Uprostřed noci se dítě vzbudilo s pláčem, protože ho bolelo bříško, pak hned následovalo prudké zvracení a po něm průjem. Přidaly se horečky, průjem trval tak dva, tři dny a nemoc ustoupila.
Ve stanu v noci je něco takového pěkná polízanice. Měla jsem pak co prát. Horší ale bylo, že naše malá holčička měla v té době asi 12 kg, takže jsem se dost bála, kolik ztratí. Dehydratace u tak malého dítěte vznikne velmi rychle. Zkoušela jsem jí dávat pravidelně vodu, ale tu odmítala. Maximálně si trošku cucla. Zkusila jsem jí uvařit čaj, ale ten taky nechtěla.
Hned ráno jsem vyslala do lékárny dobrovolníka, aby sehnal rehydratační roztok Kulíšek. V žádné z lékáren v širém okolí ho neměli. A Coca-colu nebo Smectu mi dcerka také odmítala, pár lžiček a dost. V denním vedru se přidala ještě horečka. Za celý den vypila čtvrt litru vody. Tu jsme si radši už nechali dovézt balenou.
Ztráty tekutin mě děsily, ale myslela jsem si, že je už nemám čím nahradit. Větší děti si nechaly vysvětlit, že musí pít, menší zase byly vydatně kojené. A naše batole bylo těsně před odstavem, kojila jsem už asi tak ob den večer před spaním, pokud neusnula u pohádky nebo ukolébavky.
A tak mi v náruči plakala unavená holčička, kterou zmáhaly horečka, vedro a bolesti bříška. Měla jsem ji na klíně skoro pořád. Jak jí bylo zle, tak se ode mě nechtěla ani hnout. Přemýšlela jsem, jak pro ni získat dost tekutin, když vodu nechtěla a mléka jsem měla málo. V téhle nouzi jsem ale prostě zkusila, jak si s tím moje tělo poradí a jestli nebude mléka víc, když ji nakojím častěji.
Jaké bylo moje překvapení. Tělo zvyklé dva roky vyrábět mléko zareagovalo dokonale. Kojila jsem ji jako malé miminko, každé dvě až tři hodiny a pokaždé jsem pro ni mléko měla. Malé se kojením vždycky trochu ulevilo, horečka jí klesla, přestala plakat a byla ochotná mě na chvíli pustit. Nechala mě prát to nadělení, co udělala v noci. Vzala jsem ji s sebou k potoku, abych vyprala deky i oblečení.
Tam mě napadla další spásná myšlenka. Když měla tu horečku, tak jsem ji posadila na břeh vedle sebe, dala jsem jí nožičky do vody a na hlavu namočený klobouček, aby se chladila. To se jí moc líbilo. Spokojeně seděla a pohupovala nožkama ve vodě.
Za dva dny horečky zmizely, průjmy také a měli jsme zase zdravou malou princeznu. A tak jsme nemoc zvládli bez jakýchkoli léků. Stačilo jen chlazení v potoce, maminčina náruč, kojení a zase kojení.
Od té doby doporučuju maminkám, aby neodstavovaly moc brzy. Batole prostě mateřské mléko ještě potřebuje, i ze zdravotních důvodů. Nikdy nevíte, kdy se to bude hodit.