Jak jsme zvládli febrilní křeče

Na úvod upozorňuji laskavé čtenáře, že tento článek není psaný zdravotníkem a nemá sloužit jako zdravotnická rada. Jedná se pouze o zkušenost jedné rodiny s horečkami jednoho dítěte. Může být inspirací a možná i uklidněním ve vypjaté situaci, kterou febrilní křeče u dítěte nepochybně jsou.

Febrilní křeče jsou způsobené prudkým nástupem (někdy i prudkým sražením) horečky, na kterou centrální nervová soustava špatně zareaguje. Vyskytují se obvykle u dětí do 5 let. 

Dcera bývala vždy spíš zdravé dítě, občas nějaká viróza s horečkami, jednou angína. Nemoci snášela dobře, nebylo nutné moc horečky srážet. A když, tak docela dobře stačily zábaly. Takže paralen nebo ibalgin jsme dávali málokdy a většinou jen v případech, kdy horečku doprovázela i bolest, a malá kvůli tomu nemohla spát. Pokaždé se z nemocí rychle vykřesávala. Teploty mívala maximálně dva dny, ale většinou do 24 hodin vypadala zdravě a měla chuť si hrát i jíst.

Pak, když jí byly 3 roky, přišla velmi silná chřipková epidemie. Od mnoha dospělých jsem slyšela, že měli horečky třeba týden, a několik dní 40°C. Při téhle epidemii se nakazila i moje dcerka. Nejdřív to mělo průběh jako obvykle. V osm večer měla teplotu 38°C, tak jsme jí uložili ke spánku a během chvilky usnula. Po desáté hodině jsem ji ještě kontrolovala, spala klidně, horečka sice trochu stoupla, ale nic hrozného to nebylo.

Takže jsme šli nic netušíc spát. S úderem půlnoci nás vzbudil řev. Nebyl to pláč. Byl to vyděšený křik, jaký jsme neznali. Rozsvítila jsem a snažila se dceru probudit. Měla otevřené oči, ale neviděla mě. Křičela dál, už to začalo být srozumitelné. Volala mě i přes to, že jsem ji držela v náruči. Dívala se skrz mě a tátu, vůbec nás neviděla. Ale její pohled byl tak zaujatý něčím, co viděla jen ona, že nás to donutilo se ohlédnout. Jak kdyby za námi v rohu místnosti viděla ducha. Chviličku to vypadalo, že dokonce s někým zápasí.

Šermování rukama a kopání nohama se rychle proměnilo v rytmické křečovité záškuby. Manžel byl dost vyděšený a já jsem hned pochopila, co se děje, takže jsem na něj jen vyhrkla, že má křeče. Nejdřív mě napadlo změřit teplotu. Dcerka byla rozpálená, jak jsme to ještě nikdy nezažili. Nato mi došlo, že při křečích jí nemůžu dát rtuťový teploměr, vždyť by ho rozbila. A řešit rtuť a střepy v posteli, to by nám situaci opravdu neusnadnilo. Navíc jsem viděla, že musíme rychle jednat, že na měření teploty prostě není čas.

Tak jsem se ujala velení a dávala jsem rychlé pokyny. Poslala jsem manžela se dvěma plenami do koupelny, aby je namočil do vlažné vody a vyždímal. Sama jsem mezitím přenesla malou na záchod, aby se vyčůrala. On močový měchýř plný horké tekutiny není moc dobrý, srážení horečky trochu brání. Pak jsem dcerce v posteli začala omotávat nožičky studenými obklady. Hezky až do třísel, aby se tepny chladily.

Manžel otevřel okno, aby se ochladil vzduch v místnosti. Pak jsme ještě dali malé paralenový čípek. Křeče se postupně mírnily, už těch záškubů nebylo tolik, tak jsme mohli dát dcerce i napít vody a přiložit studený obklad na čelo. Přestala křičet, ale mluvila z cesty. Poprvé jsem zažila, jaké to je, když někdo blouzní. Ještě nějakou dobu jsem ji musela držet v náruči, protože měla závratě a tvrdila, že se s ní postýlka převrátí.

Teprve snad po 10 minutách se definitivně zklidnila a mohli jsme zkontrolovat teplotu. Naměřili jsme 38,5°C. Ale taky jsme cítili, že už nijak moc horká není. Můžeme pouze odhadovat, že měla původně něco přes 40°C. Ale potvrzené to nemáme. Malou jsme v rámci chlazení přikryli jen osuškou. Tu noc a ještě dvě další jsem spala s dcerkou v posteli. Do rána jsem dávala zábaly ještě několikrát. Vždy, když teplota opět stoupla, objevilo se zase blouznění a závratě ale už bez křečí.

Druhou noc už horečky tak vysoké nebyly a třetí den teploty skončily. Z lidí, kteří tehdy v našem okolí tu chřipku dostali, se naše dcera uzdravila vlastně nejrychleji. Z léků stačil jeden čípek paralenu, jiné léky jsme už nepodávali.

Základem bylo to, že dcerka měla febrilní křeče bez komplikací. Tedy neupadala do bezvědomí, nedusila se, na snižování teploty dobře reagovala. Pokud by se nějaké komplikace objevily, okamžitě bychom volali sanitku. Takhle jsme to zvládli doma sami. A při všech dalších nemocech do 5 let se náznaky křečí nebo blouznění opakovalo. Ale už nikdy s takovou intenzitou. Protože jsme se naučili, jak horečku zvládat a uhlídat.

Vypozorovali jsme totiž, že horečky mají u naší dcery pravidelný průběh. V 8 večer uléhala s teplotou 38°C a do půlnoci se horečka vyšplhala ke 40°C. Ačkoli jako zdravá se vždy odkopávala, pokud jí bylo horko, při horečce usínala tak tvrdě, že se neodkopala a pod peřinou se přehřála, jak se tělíčko nemohlo přirozeně ochladit. A tak jsme se naučili jí včas pomáhat.

Pravidelně jsme kontrolovali, jak teplota stoupá. Pokud měla chladné končetiny, věděli jsme, že teplota se koncentruje uvnitř těla. V tu chvíli jsme tedy ještě nechladili, naopak jsme ji nechávali zahřát pod peřinou. Kolem 10. hodiny už ale začínaly být končetiny horké, tělíčko se zjevně snažilo teploty zbavit. A to byl správný čas zasáhnout.

Co jsme tedy udělali? Peřinu jsme dali pryč a nahradili jsme ji jen osuškou. Otevřeli jsme okno, aby se v místnosti ochladil vzduch. Dítě jsme dali vyčůrat a potom jsme mu nabídli vodu k napití. Na horké čelo jsme dali chladný obklad. A když horečka byla moc vysoká, dali jsme na nohy zábaly. Tohle obvykle naprosto stačilo. Jen jsme prostě museli u dítěte být a dohlížet.

Horečky nás vypekly jen ve chvíli, kdy jsme to podcenili a nechladili. Prostě proto, že se nám dítě zdálo jen unavené, ale nečekali jsme, že bude mít opravdu horečku. A to nás naučilo obezřetnosti. Ale také jsme se naučili, že je lepší slepě nespoléhat na léky a poctivě trávit noc nebo noci u dítěte a hlídat. Tak, jak to dělali vždy naši předkové, kteří jednoduše u nemocného dítěte bděli, dokud se nezačalo uzdravovat.

A co dělat, když se k febrilním křečím přidají komplikace?

Mezi komplikace febrilních křečí patří hlavně bezvědomí a poruchy dýchání. V takovém případě vůbec nečekejte, jak se to vyvine a ihned volejte 155 nebo použijte aplikaci Záchranka. Jako první sdělte, že má dítě febrilní křeče + jaké má komplikace. Pak hned nadiktujte, kam má sanitka přijet. Zapněte na mobilu hlasitý odposlech, ať máte volné ruce. Pokud použijete Záchranku, tak operátor hned vidí, odkud voláte, takže nepotřebujete hlásit adresu.  A pak už postupujte přesně podle pokynů operátora. Nezapomeňte zajistit, pokud bydlíte v bytovém domě, aby záchranáře někdo čekal u vchodu a nemuseli se potýkat se zamčenými dveřmi. A hlavně se neděste. Febrilní křeče vypadají strašidelně, ale záchranáři vám s nimi pomohou.