Jak dlouho kojit?

Když uvažujeme nad tím, do jakého věku děti kojit, rozlišujeme dvě okolnosti. První je plné kojení. Dítě plně kojené nedostává žádné jiné potraviny (ani jednu lžičku) s výjimkou léků. Pak následuje období kojení s příkrmy. V té době dítě dostává kromě kojení také další stravu.

Doporučení, jak dlouho by mělo být dítě kojené, vycházejí výhradně z potřeb dítěte a nezaobírají se tedy okolnostmi jako je návrat do práce, což je nejčastější důvod, proč se matky v našich podmínkách rozhodují kojit po nějaký předem daný časový úsek, třeba jeden rok.

Plné kojení

Plně kojit doporučují odborníci z České republiky i ze Světové zdravotnické organizace do 6 měsíců věku. Znamená to, že není vhodné zavádět jakékoli příkrmy ani ochutnávání dřív než půl roku po narození dítěte. Navíc je vhodné individuálně postupovat u dětí předčasně narozených, u dětí, které špatně reagují na některé potraviny, které snědla matka, nebo u dětí nemocných. Zkrátka není nutné hned v šesti měsících zavádět příkrmy, když na ně dítě není připravené. Můžete s klidným svědomím počkat, pokud dítě normálně prospívá.

Jak by vypadalo přirozené zavádění příkrmů u našich prapředků?

Miminko začalo samo projevovat zájem o jídlo, které jí maminka. Natahovalo ručky k jídlu a snažilo se ho dostat do pusinky. Zkoušelo ochutnávat jídlo, které si samo drželo, nebo které mu maminka podávala. Maminky aktivně nabízely jídlo dětem, které začínaly sedět a pouze neležely. Případně aktivně "pásly koníky" a téměř se zvedaly na všechny čtyři. Miminku ležícímu na zádech by přece mohlo sousto zaskočit a dítě by se udusilo. Pochopitelně tedy dítěti podávaly další stravu až ve věku, kdy bylo dítě schopné si s ní bezpečně poradit.

Také dávaly dítěti jídlo měkké, které se snadno dalo žvýkat, a v takové podobě, aby si ho dítě mohlo samo držet. Vodu a další nápoje podávaly maminky dětem až ve věku, kdy byly schopné se napít z podané nádobky nebo dlaně. Do té doby prostě kojily tak často, aby dítě nemělo žízeň. Neměly žádné tabulky a tak dětem začaly dávat příkrmy kolem 9. měsíce věku, kdy děti začínají samostatně sedět.

Imunologické okénko

V posledních letech se rozmohl zajímavý nešvar. Lékaři na základě školení prováděných firmami vyrábějícími umělé mléko, doporučují zavádět od 4. měsíce věku alergizující potraviny. Toto doporučení vychází ze studie zkoumající zavádění lepku u dětí, které mají dědičné předpoklady k rozvoji alergie na lepek. Závěrem studie bylo, že lepek je bezpečnější zavádět do potravy dítěte v době, kdy je dítě kojené, než v době po odstavení. Nebylo smyslem doporučení zavádět lepek dříve než v půl roce.

A už vůbec se ta studie netýkala všech možných dalších alergenů, které pak naši pediatři doporučují, protože se účastnili školení, které nebylo odborné ale komerční. Imunologické okénko je tedy nepodložený mýtus a oficiální doporučení je i nadále plné kojení do 6 měsíců věku. Více k problematické studii zde.

Kojení s příkrmy

Kojit dál se doporučuje alespoň do věku dvou let nebo raději déle. To "nebo déle" znamená, dokud budete vy i dítě chtít. Ideální je vytrvat v kojení až do samoodstavení.

Mateřské mléko obsahuje stále dostatečné množství živin a hlavně protilátek, které dítě potřebuje. Kojení ale není jen zdroj potravy. Je i zdrojem bezpečí pro dítě, možností uklidnění a útěchy, citovým poutem, které je mezi ním a maminkou. Ne nadarmo je pak dítě spoKOJENÉ.

Dlouhodobé kojení nejvíc oceníte ve chvíli, kdy dítě onemocní. Je úplně normální, že člověk při nemoci nechce jíst a často ani pít. U malého dítěte to ale může velmi brzy způsobit dehydrataci nebo výrazný úbytek na váze. Nemocné dítě ale má ve většině případů i nadále zájem o kojení, protože to mu přináší úlevu. A proto mu tekutiny ani živiny nechybí. A mateřské mléko navíc obsahuje tolik protilátek, že dítě mnohem lépe snáší horečky a rychleji se uzdravuje.

Samoodstavení

Kojení do doby, než se dítě samo odstaví, je obvyklé ve většině světa. Není to tedy něco, co patří do pravěku. Pro dítě je mateřské mléko a blízkost matky velmi důležité. Samoodstavení nastává obvykle mezi 3. a 4. rokem věku, ale může nastat i později. Záleží na mnoha okolnostech ve vývoji dítěte. Ať už se jedná o okolnosti výživové, zdravotní, sociální nebo psychologické. Kojit do samoodstavení je pro dítě prospěšné a pro maminku a rodinu by to tedy měl být ideál.

Jak by vypadalo přirozené samoodstavení u našich prapředků?

Dítě v komunitě koncem batolecího věku čím dál častěji odcházelo od matky hrát si s ostatními dětmi. Jak se zapojovalo do hry, zapomínalo na kojení. Zkrátka na to nemělo čas, mělo na práci něco důležitějšího. Také už bylo odvážnější a tolik nepotřebovalo hledat u maminky bezpečí.

Navíc ho v tomtéž věku začala maminka učit najít si jinou potravu. Učila ho, které rostliny může jíst a také, jak si připravit jídlo. Jakmile se tedy dítě dostatečně osamostatnilo, přestalo potřebovat mateřské mléko a odstavilo se. Většinou ve věku 4 let, občas později.

Pokud tedy chcete podpořit přirozené odstavení dítěte, nejlépe uděláte, když mu připravíte podobné podmínky. Berte dítě do kolektivu, kde se zabaví. Zajistěte, aby dítě mělo dostatečně aktivní den. A také naučte dítě, jak si najít a připravit jídlo.

Dítě si dokáže samo připravit talířek a na něj kus pečiva, učí se namazat si na pečivo pomazánku nebo si na něj položit plátek sýra či šunky. Umí si vzít nakrájenou zeleninu a ovoce. Umí si najít jogurt a lžičku a samo se najíst. Umí si také nalít pití do hrnečku. Takhle samostatné dítě se prostě jednoho dne bude cítit dost velké a kojit se přestane.

Kojit dlouho je přirozená a zdravá potřeba dítěte a je škoda jí nevyhovět, pokud k tomu není opravdu vážný důvod.